V jisté metodice se píše, že pro zlepšení v orientačním běhu je čas od času potřeba opustit krásné české lesy a nabrat zkušenosti v zahraničí. I z toho důvodu jsme se letos koncem srpna vypravili na Slovensko. Pro někoho možná ne úplně zahraničí, nabídkou terénů však zem velmi zajímavá. Naším cílem, stejně jako 2 roky zpět, byl Slovenský kras a závody Slovak Karst Cup 2018. Místní planiny (Silická a Plešivecká) nabízí unikátní terén plný děr, závrtů, kráterů a jiných negativních útvarů doplněných neprůstřelnými hustníky, či rozlehlými pastvinami.
Centrum závodu a kemp byly situovány u penzionu Jozefína v Krásnohorské Dlhé Lúce, na jednotlivé etapy se však muselo dojíždět zhruba 15 km. Na místo jsme dorazili 23. srpna před polednem. Rozbili tábor, naplnili žaludky a hurá na modelový trénink, jež pořadatelé umístili do prostoru předloňské první etapy, kde někteří zaznamenali i 40 minutové chyby. Model nás připravil skvěle. Letos padaly maximálně 20 minutové chybky.
První, druhou a čtvrtou etapu hostila louka nedaleko rozcestí Rakaťa na Silické planině. Trojku nahradil sprint v zámeckém parku v obci Betliar. Závody probíhaly za velmi horkého počasí. Akorát poslední etapu doprovázel hustý déšť. Se závrty jsme se popasovali bezproblémově a nikoho po závodech hledat nemuseli. Kdo však na Silici nevyrobil nějakou kuriózní chybu, jakoby nebyl. Po doběhu nebo při zakreslování pak padali pojmy jako: vůbec netrefil tuhle jámu; vběhl znovu do té samé díry; úplně otočil mapu; tudy někudy; kolem jámy a pak nevím; poslal na jistotu na támhleten cíp lesa… to většinou vedlo k absolutní ztrátě orientace a několikaminutové chybě. K takovým situacím může dojít i u nás, jenže tady ať si necháte poradit od kohokoliv, dostanete odpověď: nevím, nebo v lepších případech: tady někde. Chybují všichni. O to víc nás těší závěrečné umístění na bedně. Konkrétně 1. a 2. příčka v M20A (Matěj Hrouda a Vít Ježek) a stříbro v W40A pro Lucku Vlastníkovou, což je dobrým příslibem pro Mistrovství světa veteránů 2020 pořádané ve stejných terénech.
Po výkonu je vhodná regenerace. My už máme ověřené lázně Vrbová, kde jsme se na 4 hodiny ponořili do horké vody, abychom načerpali energii na následující vysokohorské túry. Jak již víme červené krvinky jsou důležité. A komu nestačí Kozinec nebo Krkonoše, musí dál. Cesta domů vedla pod Tatrami, což je skvělá příležitost zdolat pár kopců a posílit stehna. Naším útočištěm na další 3 dny byl kemp v Ráčkové dolině pod Roháčema, odkud jsme si dali celkem 2 výlety. A to pořádné. Každý měřil zhruba 25 km s převýšením přes 1500 m. Přes den nám počasí přálo, v noci naopak pořádně přituhovalo. Někteří jedinci zkoušeli přespat venku, pod širákem, což vedlo k zajímavým pozorováním. Došli jsme k závěru, že čísla uváděná na spacácích jsou lživá. Při teplotě pod kolonkou extreme by dle našich sledování člověk určitě zahynul. Už teplota komfort je dost zavádějící. Já mám komfort na nule, ale jakmile začala teplota klesat pod 10°C, začal jsem se klepat jak ratlík. Po krátkém googlování jsem našel jednoduché vysvětlení. Nejsem standardní člověk. Více třeba tady: https://tinyurl.com/yd9y7zgb
Nohy bolely a tělu se chtělo domů. Ne ne. Soustředění je soustředění a my museli ještě na Cenu Východních Čech do kopcovatých terénů u Radvanic. Hned po příjezdu nám přestalo přát jak počasí, tak parametry tratí, kde se v kolonce převýšení objevovala čísla podobná výškám Alpských štítů. Skoro celé 3 dny pršelo. Na spaní mimo stan nebylo ani pomyšlení. A kupodivu i tady někdo dokázal vyrobit chybu na 10 minut. Klub jsme úspěšný. Medaile si vezeme i odsud. Vendy a Klárka obsadili 2 nejvyšší příčky v kategorii D14B. Podobně kluci. Stříbro v H12 pro Ondru Stacha a Ondru Valentu v H14B. A nakonec, vítězství v H21C vybojoval Šimon.
Díky trenérům za skvělou organizaci a výbornou kuchyni a těšíme zase za rok. Třeba na sever?
Výsledky Slovensko: http://karst2018.obkosice.sk/#…
Výsledky CVČ: https://oris.orientacnisporty.cz/…f5846abe.pdf
Túra 1: https://mapy.cz/s/31t7M
Túra 2: https://mapy.cz/s/31t8w
