Rok se s rokem sešel a my mohli společně s našim oddílem OK Jilemnice, vyrazit otestovat svoje schopnosti na ferraty a krásné kopce v Rakousku. Naše parta se první týden letních prázdnin, vydala do majestátních rakouských alp k městečku Bischofshofen, asi 50 km jižně od Salzburgu.
První den se nesl v duchu brzkého vstávání a cestování. 6-ti hodinová cesta ubíhala v rámci možností a některé úseky silnice v ČR jsme si prohlédli, jak ve zpomaleném filmu. Po příjezdu na místo, jsme zkušeně postavili stany a hrdě vztyčili klubovou vlajku. Odpočatí, jsme šli prozkoumat Bischofshofen, městečko podobající se Jilemnici (počtem obyvatel je Bischofshofen dvojnásobný) a jistě pro spousty z nás, byl jeho název jazykolamem. Prvně nás zajímali obchody, abychom věděli, kam zajít, když bude třeba a po tomto krátkém průzkumu, navštívili místní skokanské můstky. Při cestě zpět, část z nás probádali Rakouské lesy. Příchod zpět do kempu se nesl ve stylu rozdělení služeb. Tento způsob je osvědčen již z minulých let, tak proč měnit zavedené, a navíc při počtu 22 cestovatelů to bylo prospěšné. Každá dvojice si odbyla jeden den vaření. První večeře byla tradiční. Pochoutka šéfkuchařky Lucky, těstoviny, tuňák s rajčetem a paprikou. Roční pauza ukázala, jak se zlepšili naše kulinářské dovednosti, ovšem nakrájet rajče bylo pro některé velkou výzvou. Po večeři jsme se rozdělili na 2 party. Zkušená parta ostřílených mazáků a na partu, která byla na této akci poprvé.
Začátek druhého dne byl chladný, to nám nevadilo, natěšenost na první výšlap hřála na těle i na duši. Vrcholová parta měla v menu vrchol hory Donnerkogel (2050 m n. m.). Výstup byl velmi náročný podle ukazatelů 3. hodinová cesta, k naší smůle jsme se objevili ve ferratové zácpě tak nám cesta trvala o 2 hodiny déle, než jsme plánovali. Se zpožděním, ale přeci, jsme mohli užívat úchvatných výhledů, jen co jsme se vydrápali až k samému kříži, který značil vrchol Donnerkogelu. Stačilo si jen stoupnout a kolem vás se rozprostírali majestátní vrcholy a úžasné kopce. Cesta dolů už byla bez ferraty, to ale neznamená že byla jako procházka po pláži. Druhá parta měla zkušební ferraty poblíž jezera Vorderer Gosausee, kterou zakončili koupačkou. Po návratu do základního tábora, nás večer čekala vydatná večeře, následovaná volným programem. Většina z nás řešila a filozofovala nad postupy z MS. Hlavní náplní všech večerů bylo hraní karetních her.
„Výlet na Donnerkogel“: https://mapy.cz/turisticka?…
Neděle, třetí den, byl den pěší túry. Obzvlášť kvůli počasí, které v tento den nemělo být nejlepší. Celkově po celou dobu naší „OB dovolené“ bylo počasí velký otazník a strašák. Jenže, kdo se bojí, nesmí do lesa a my jako správní orienťáci, se nebojíme. Vydali jsme se kolem ledových jeskyní Eisriesenwelt. Na horské pláně kolem hory Hühnerkrallkopf. Cesta byla náročná. Úzké římsy s lanem, které nám nevytvářeli pocit jednoduchosti nás vynesly na pláně, pod již zmíněným vrcholem. Bohužel naše cesta na vrchol nám nebyla souzena, počasí se mělo zhoršovalo a předpověď vyznívala nepříznivě, a tak bylo moudré si nehrát na hrdiny. Malý kopeček nad rozcestím nám posloužil ke krásným výhledům a pořízení společných fotografií. Po náročném výstupu, byl čas i na trošku blbnutí, protože v těchto vysokých nadmořských výškách se stále držel sníh. Nastala možnost v tomto ročním období, zavzpomínat na zimní časy. Poté co jsme se vyřádili a vyladili fotky na naše sociální sítě (jak osobní, tak klubové), jsme vyrazili stejnou cestou zpět. Po náročném sestupu a pár spálených krků a uší, jsme se rozhodli zchladit naše těla v místní řece. Prvním menším oříškem bylo najít cestu k pláži. To bychom nebyli my, abychom po menších mapových chybách nedohledali pláž a hurá voda, ale studenější, než jsme čekali. Pravdou bylo a je, že roční pauza od otužování ve slovinské řece Soče, byla pro naše těla dlouhá, a moc se nám do studené vody nechtělo. Nakonec jsme se odvážili a těla schladili. Zbývalo už jen hurá na večeři a sledování sprintových štafet. K našemu štěstí a zároveň pro příští akce i smůle začalo večer pršet a pršelo až do rána.
„Výlet k Hühnerkrallkopf“: https://mapy.cz/turisticka?…
Ráno čtvrtého dne bylo pochmurné a mokré. Ranní čaj zahřál. V tento den jsme se zase rozdělili na dvě party, ale lehce obměnili sestavy skupin. Skupina zkušenějších, jela na tři ferraty do údolí mezi horami Kampspitze a Luserriedel. Lezení i výhledy byli překrásné. A druhá skupina měla ferratu na horu Stoderzinken (2048 m n. m.). Dle jejich slov, bylo lezení opravdu náročné, navlhlé skály tomu nepomáhali. Proto velký obdiv patří hlavnímu veliteli pluku, který si náročnou část musel vylézt několikrát. Náročnou cestu nahoru, všem vynahradil úžasný výhled. Po návratu byl večer jako obvykle, večeře a karetní hry. Začala se projevovat únava po náročných túrách, proto pár vtípků, na spící kamarády, bylo pro nás bdělé, lehkým zpestřením, už tak pohodové atmosféry. Při večerní seanci jsme se dozvěděli náš poslední a asi nejnáročnější vrchol.
„Údolí“: https://mapy.cz/turisticka?…
Pátý, a tedy poslední den túry byl už od rána perfektní. Příjemné ráno, krajina zalitá sluncem, ranní rosa osvěžila naše nohy a my se vydali směr Dachstein. Bohužel na ten jsme ale nevylezli, jelikož cesta, která k němu vedla byla horší než dálnice D1 tedy front a lidí, jak naseto, a tak jsem vzali za vděk kopec, který má asi o 100 výškových metrů méně. Náš cíl byl Koppenkarstein, přesněji jeho vyšší vrchol (2863 m n. m.). Začátek tohoto výšlapu, jsem šli všichni pohromadě, po určitém úseku nastalo dělení na známé dvě party. Výstup k lanovce byl občas protkán sněhem. Poté co jsme dosáhli prvního záchytného bodu, což je zimní středisko pod horou Honerkogel, k našemu údivu, nadšenci ještě lyžovali. Krásně upravená sjezdovka byla připravena i pro letní lyžovačku. Po už jednoduší ferratě jsme dosáhli i posledního vrcholu této dovolené. Při sestupu jsme si užili i lehké lyžovačky po sněhu na botách. Večer se naposledy otužovali v řece, zafandili našim českým reprezentantům.
„Koppenkarstein“: https://mapy.cz/turisticka?…
Poslední den jsme už jen zabalili nasedli do aut a směr Jilemnice. Mezitím jsme se stihli zastavit u jezera Hallstätter See. Voda už nebyla tak studená jako v řece, nicméně stále to nebylo úplné kafe. A šup domů. Cesta ubíhala a my se těšili na zbytek prázdnin.
„Hallstätter See“: https://mapy.cz/turisticka?…
Závěrem bych chtěl říct za celý dorost a juniory velké díky klubu a trenérům, kteří umožnili tuto výpravu. Další díky patří Aleši Gottsteinovi, za jeho velkou pomoc a za dozor na vrcholovou partu. Nás už jen čeká tvrdá práce při přípravách na zbytek sezóny. A kam že příští rok, že by přece jenom vysněný sever neboli ráj pro orienťáky?
Ondra V.
