aneb půvaby a strasti lyžařských maratonů
Přestože nejsem zrovna běžný pisálek příspěvků na naše oddílové
stránky, rozhodl jsem se pro tentoktrát letošní končící lyžařskou
sezonu trochu zhodnotit. A možná někoho i trochu motivovat. Musím
přiznat, že jako odchovanec Jilemnických lyžařských tříd, ať už na
základce nebo na gymplu (tady teda pouze částečně), je mi lyžování přes
zimu trochu samozřejmostí. Neběhám po silnici a ani ve sněhu po lese,
natožpak abych se cpal do nějaké sportovní haly na atletiku. Samozřejmě to
nikomu vymlouvat nebudu. Já navíc už dávno netrénuju, já prostě běhám
pro radost, i když stále celkem dost.
Letošní LOBáckou sezonu bych zhodnotil jako vydařenou. I když byly
problémy s neustálým přesouváním termínů. Trochu mě mrzí, že se
zájem o LOBy tak trochu vytratil. Standardními účastníky závodů jsme tak
zůstali pouze Lenka Mechlová, Danča Zlesáková a já. Částečně pak Ája
Malý , Pavel Procházka a Zuzka Jiřištová. Bohužel mi nezbývá
konstatovat, že účast na LOBech obecně je poslední dobou velmi nízká.
Ještě se trochu drží hlavní mužská a ženská kategorie, konkurence je
celkem slušná a ti nejlepší se neztratí ani na světových závodech, což
mimo jiné potvrzuje i letošní MS v Japonsku. Jilemnické medailové
úspěchy na Mistrovstvích republiky jsou tak trochu absurdní, vždyť co to
je za závody, když v kategorii nestartují ani 3 závodníci Na druhé
straně medaile z Mistrovství republiky se cení a těm co jich dosáhli, je
srdečně přeju.
U dorostu bych vyzdvihl účast Lukáše Havlíčka na Juniorském mistrovství
světa ve Švédsku, protože zajet slušnější výsledek na takovýchto
závodech, je už opravdová dřina.
No zatím jsem Váš zájem o lyžování asi moc nevzbudil. Ale! Poslední
3 únorové víkendy (či přelom února a března) nabízely pro milovníky
běžek 3 skutečné lahůdky. Všech jsme se zúčastnil, více, či méně
úspěšně, ale mám pocit, že to je právě ten správný směr, kterým by
se mohl orienťák – lyžař ubírat. A o tom se Vás budu snažit
přesvědčit. Nejlepší na tom je, že je úplně jedno, co máte
nalyžováno, protože hlavně jde o sportovního ducha a heslo „Není
důležité vyhrát, ale zúčastnit se !“, platí dvojnásob.
- Ski-adventure (Nové Město na Moravě): jednodenní závod
dvojic s 5-ti hodinovým limitem, klasicky či volně (letos se jelo častěji
klasicky), scorelauf. Pokud máte oblíbeného tréninkového partnera nebo
partnerku, stejně tak pokud chcete otestovat výdrž svého partnera nebo
partnerky a navíc při závodě používat i hlavu (mapu), pak je tento závod
pro Vás tím pravým. (poznámka autora: 5.místo , MIX Kauli + Kinynka, čas
5:10 hod.)
- Vasaloppet (Sälen – Švédsko): závod jednotlivců na
90 KM klasickým způsobem. Závod s nejdelší tradicí, neuvěřitelnou
atmosférou, neuvěřitelnou organizací, neuvěřetelnými zácpami na trati,
neuvěřitelnou délkou a borůvkovou polévkou na občerstvovačkách. O tomto
závodu lze říci pouze jediné a to, že je jedinečný. Každý by si ho měl
zkusit jednou zajet a žádného jiného worldloppetu se už zúčastnit
nemusíte. (poznámka autora: 3.152. místo, čas 6:21 hod., předběhnuto cca
9.000 závodníků na trati; dole v tabulce můžete vidět průběh závodu,
který zpracovává pořadatel závodu a který se dá vyhledat dle jména
závodníka na internetu; jedná se o průjezd 7 občerstvovacími stanicemi a
cílem v Moře; vyčtete průběžné umístění během závodu i průměrnou
rychlost)
- Krkonošská 70 (Špindlerův Mlýn): závod 5-ti
členných hlídek na 70 KM volně. Závod s místní tradicí a takřka
povinnou účastí. Závod s týmovou rivalitou, závodníky vlajícími na
laně, nechutnými kopci, krečemi v nohou i zádech a tradičními tatrankami
na občerstvovačkách. (poznámka autora: 13.místo, čas 5:03 hod.)
Jestli se Vám to nějak nezdá, tak věřte, že to za účast rozhodně
stojí. Pokud totiž projedete cílem, tak jste určitě vyhráli minimálně
sami nad sebou a Vaše seběvědomí vzroste každým dalším úspěšně
dokončeným závodem.
A ještě jedna dobrá rada na závěr: Kdo maže ten jede, kdo promaže ten
smeká, kdo smeká ten přimaže !
S úctou Kauli
