… aneb co se z výsledků nedozvíte (o-čima o-turisty).
i chlapci
Jako jeden ženo-muž vyrážíme na trať sobotní klasiky. Mapa Viklan, bohužel už bez viklajícího se balvanu – viklanu (neověřeno, ale s důvěrou převzato z průvodce), poskytla dostatek prostoru pro naše sebepoškozující choutky. Borůvčí, šutříky, cestičky, údolíčka a sem tam i ten kopec. Stavba trati spiše neklasická. Běh azimutový bez nároků na volbu. Nikoliv na koncentraci. Někteří tak po doběhu vypadali tak trochu zeleně
či tak trochu naštvaně (to když je kotník v háji)
nebo potrhaně
Sláva vítězům, sláva nazdar výletu ostatním turistům. No těch tam moc nebylo, ale samotnému se mi dělá dav zatím špatně.
Neděle. Uvědomuju si, jak je ten orienťák společenský sport. Kde jinde je například hustota více jak 0,78 ležícího sportovce na 1 metr čtvereční tělocvičny ?
a 2,1 sportovce stojícího na běžný metr ?
Je to inspirativní prostředí. Na všech površích i ve všech směrech. Nedělní krátká trať prověřuje správný směr u kdekoho. Prověřuje i správné našlapování (Kauli si musel pořídit to samé co Míra den předtím, kucí vopičácký) a správný výběr (kamene, rýhy, hustníku nebo sena pro králíka). A nakonec odměňuje. Léňu
o víkendu podvakráte druhou a již nadosah limitu na … pstt
Vlastu, která (jak tak nějak sama řekla) ten den viděla lépe a dále na obě oči a tělo šlo ovladat lépe než soupeřkám
ale i Pavla a Pepu a Anču a Martinku. I mě. Fotopisálka.
(ten v modrém triku)
další fotky zde, v galerii OK Jilemnice.
