Na naše první letošní
závody v OB jsme stejně jako minulý rok vyrazili na tradiční Spring cup do
Dánska. Tyto závody se konají vždy v březnu už po několik let (od roku
1992) a skládají se ze tří samostatných závodů- nočního sprintu,
klasiky a štafet. Na rozdíl od loňského roku, kdy byly závody slaběji
obsazené, se letos na Spring cupu ukázala i ta nejužší světová špička,
včetně desetinásobné mistryně světa Simone Niggli.
Doufali jsme, že si konečně odpočineme od sněhu, který už nám všem začínal pomalu ale jistě vadit. Bohužel marně. Letošní zima zasáhla celou Evropu, a tak i Dánsku, kde obvykle považují sníh pomalu za zázrak, byla celkem slušná sněhová pokrývka.
Naše cesta začala v pátek 24. března ve 3 hodiny ráno. Sraz jsme měli na autobusovém nádraží, kde na nás už čekala i osmičlenná výprava z hradecké Slavie a na závody jsme vyrazili společně. V půl čtvrté byla naložena všechna zavazadla, a tak jsme se konečně vydali na cestu do Dánska. Cesta přes Německo (Drážďany, Berlín) proběhla bez problémů, a tak jsme do německého přístavu Rostock dorazili s časovou rezervou. V přístavu už byla i spousta dalších orienťáků, včetně našich českých rivalů :o) z Brna a celá česká juniorská reprezentace, do které patří i Aleš Malý, který ale cestu absolvoval s námi, i když v Dánsku nám dal na chvíli košem :o), protože plnil reprezentační povinnosti.
Okolo 4 hodin odpoledne jsme dorazili do dánského Hillerodu, kde jsem se jako loni ubytovali v tělocvičně místní školy Hillerodholmskolen. Po náročné cestě jsme si trochu odpočinuli a okolo 8 hodiny jsme se vydali na první závod- noční sprint, který se konal poblíž Hillerodu- ve městečku Egedam. Výsledky nebyly důležité, byl to první závod s mapou, což se také projevilo, a to nejen na startu, kde si spousta lidí vzala mapu špatnou, a proto ztratili spoustu času nebo byli diskvalifikováni. :o) Jen Aleš se dokázal probojovat do první desítky- skončil 9. v kategorii H17–20E.
V sobotu ráno jsme vyrazili na druhý závod- závod s centrem asi 30 kilometrů od Hillerodu ve vesnici Gurresøskovene. Byli jsme už více odpočatí a navíc to byl závod za denního světla, takže lepších výsledků bylo již více. Honza Exner se umístil v kategorii H15–16A na 8. místě, a mnoho dalších se vešlo ve svých kategoriích do první dvacítky.
Nedělní štafety v St. Dyrehave Syd měly celkem zajímavý průběh. V 17 hodin jsme měli rezervovaný trajekt, takže poslední úseky dostaly časový limit, do kterého se musí vrátit. Týkalo se to hlavně mě a Vaška Budína. Můžu říct, že celý den jsem byla nervózní a přemýšlela jsem, co budeme dělat, když to nestihnu. Nakonec se ale vše zdařilo. Dorostenky skončily na 12. místě, a myslím, že mohly skončit lépe, ale bohužel jsme zjistili až moc pozdě, že jejich kategorie neprobíhá diváckou kontrolou, a tak Dominika čekala v cíli a její štafeta nikde. :o( Dorostenci byli po prvním úseku, který běžel Honza Perůtka, dokonce na 3. místě. Nakonec skončili i na tak velmi pěkném 10. místě. V ženské a mužské světové konkurenci se naše štafety bohužel ztratily.
Ihned po závodech jsme naskočili do aut, trajekt v 17 hodin jsme stihli, takže naše cesta skončila úspěšně. Na lodi jsme rozebrali některé poznatky ze závodů. Věřím, že Spring Cup byl dobrým začátkem před sezónou. Všichni jsme viděli, jak moc rychle se ve světě běhá, a jak je konkurence silná. Do Jilemnice jsme dorazili okolo 4 hodin ráno…
